Šikana a rodiče + sebepoškozování

Naslouchejte svým dětem, co vám vyprávějí. Při podezření na šikanu se snažte zjistit vše podstatné pomocí otázek: Co? Kdo? Kde? Jak? Proč? S kým? Proti komu?

Šikanované dítě je vystrašené, opakovaně navštěvuje lékaře, má poruchy v soustředění, může chodit domů špinavé, potrhané, bojí se chodit do školy, může chodit za školu, požaduje peníze apod.

Je-li dítě svědkem šikany, mívá pocit studu a strachu, často i pocit spoluviny.

Neříkejte svým dětem, aby to vrátily a bránily se. Nemají na to sílu a nic to neřeší.

Máte-li podezření na šikanu, spojte se s ředitelem školy, třídním učitelem nebo výchovným poradcem školy. Naučte své dítě jak reagovat na provokaci, jak se vyhnout nebezpečným situacím.

Lze využít i linku bezpečí při Nadaci Naše dítě na telefonu 800 155 555.

Sebepoškozování

Sebepoškozující mají ve svém osobním životě často silný traumatizující zážitek. Proto se sebepoškozování často vyskytuje u osob, které byly týrány, znásilněny, zanedbávány, tělesně týrány, odloučeny od milované osoby, sexuálně zneužívány v dětství, dlouhodobě šikanovány, pocházejí z rodin alkoholiku nebo u osob, které mají negativní vztah ke svému tělu. Rovněž mohou pocházet z rodin, kde se emoce potlačovaly „problémy se zametaly pod koberec,“ a tak se člověk nenaučil řešit překážky a negativní emoce.

Sebepoškozování může mít i rituální charakter, které se někdy vyskytuje u part a sekt.

Při sebepoškozování jde o snahu potlačit psychickou bolest bolestí fyzickou. Většině sebepoškozujících přináší způsobená fyzická bolest úlevu.

Sebepoškozující lidé se nechtějí vědomě zabít. Je zde však riziko nechtěného překročení hranice mezi životem a smrtí. Pocit úlevy se při sebepoškozování se zmenšuje a nutí ke stále drsnějším technikám. Velké procento sebevražedných pokusů má ve své historii opakované sebepoškozování.

Prevence sebepoškozování je především v osvětě. Důležité je diskutovat s dospívajícími se zacílením na ohrožené skupiny. Podporovat zdravou sebedůvěru. Naučit se pracovat se svými pocity. Naučit se, jak přistupovat k řešení problémů a jak vybít energii jiným způsobem. Někdy pomůže i zakřičení, roztrhání papíru, objetí, cílený sport apod.

Terapie sebepoškozujících se osob je dlouhodobý a obtížný proces, který není sám schopen zastavit. Zásadní je skoncování se sebepoškozováním. Obvykle zahrnuje léčbu psychologickou, farmakologickou, sociální a často i hospitalizaci. Hospitalizace je nutná při objevení sebevražedného chování, poruch příjmu potravy, depresích a osobnostní psychopatologie, závislostech na návykových látkách. Důležité je zapojení rodiny. Vrstevníci mají omezené možnosti. Mohou nahlásit podezření na sebepoškozování spolužáka.

Signály, které mohou vést k podezření na sebepoškozování:

• nevysvětlitelné modřiny
• škrábance, poranění i drobná
• časté emoční problémy – smutek, strach, zlost
• snížená sebeúcta
• nošení dlouhých rukávů a nohavic za tepla
• poruchy příjmu potravy
• užívání návykových látek