Motto:  "Při každé procházce přírodou člověk dostává mnohem více, než hledá."
Letos nám počasí přálo a my jsme s dětmi ze školní družiny mohli jít ke studánce. Po dobrém obědě od našich kuchařek ze školní jídelny se děvčata převlékla do krásných šatiček a chlapci do pracovního oblečení. Z děvčat se jako mávnutím proutku staly studánkové víly a z našich chlapců šikovní pracanti. V čele průvodu šly studánkové víly se svou zvolenou královničkou. Druhou část průvodu tvořila naše pracovní četa. Cesta nám rychle uběhla a mohl začít slavnostní obřad. Lesem se nesla nádherná báseň od J. V. Sládka o lesní studánce a lidové písně. Kouzelnými verši naše víly a královnička otevřely klíčem studánku. Po otevření studánky se pustili do práce se svým nářadím chlapci. Víly jenom přihlížely, jak jde klukům práce od ruky. A opravdu šla. Někteří měli bláto až za ušima, bláto se umyje, důležitý je dobrý pocit z dobře odvedené práce. Ten jsme určitě všichni měli. Je důležité v dnešní době si s dětmi připomínat staré lidové tradice, otevřít svá srdce matičce přírodě, protože ona si to zaslouží. Díky všem, kdo si s námi připomněl tento starý
lidový zvyk. Několik fotografií z naší akce si můžete prohlédnout v Galerii.

Ve středu 17. května bylo od rána větrné, chladné počasí, obloha se na nás mračila a my jsme měli obavy, aby nám déšť nepřekazil cestu do lanového parku v Oseku. Počasí se umoudřilo a po obědě jsme se mohli s dětmi ze školní družiny vydat pěšky do Oseka. Cestou jsme viděli plno zvířátek – koně, krávy, telátka, kachny a rozkvetlou jarní přírodu. Pěší túru jsme s jednou malou přestávkou v lese zvládli na jedničku. V korunách stromů se dětem moc líbilo, všichni byli jako malé, hbité a upištěné veverky. Některé děti využily možnosti si vyzkoušet minigolf, který je hned vedle areálu lanového parku. Samozřejmě nechybělo občerstvení v místním stánku. Pak už nás jen čekala cesta zpět autobusem z Oseka do Hrobu. Výlet se nám zdařil a za rok tady na shledanou. Několik fotografií si můžete prohlédnout v Galerii.

Ve školní družině jsme se v pátek 28. dubna po obědě převlékli do čarodějnických kostýmů a vzájemně se nalíčili, aby nám mohl začít čarodějnický rej. Ten nám bohužel musel začít v naší tělocvičně, díky nepříznivému počasí, ale náladu nám to nezkazilo a čarodějnická košťata byla nastartována hned, co jsme vyšli z družiny. Náš rej začal hned na úvod kouzelným říkadlem pro uzdravení kloubů našeho čaroděje Kostivala. Poté se všechny čarodějnice rozeběhly k čarodějným soutěžím. Letos jsme soutěží mohli mít i více, díky pomoci asistentek z druhého stupně, za což jim děkujeme. Prolézání pavučiny, krmení čarodějnic, pojídání žížal, házení pavouků do kbelíčků a zdolávání překážkové dráhy se skládáním čarodějných puzzlí uběhlo všem velmi rychle. Náš velký slet byl ukončen zhodnocením výkonů všech čarodějnic, rozdáním odměn a medailí. Ještě poté jsme nezapomněli na kouzelný lektvar plný žabiček a žížal. Pro některé čarodějnice to byl lektvar velmi chutný. Připili jsme si s ním na další setkání čarodějů i čarodějnic. Fotografie z akce si můžete prohlédnout v Galerii.

V pondělí 17. dubna jsme se ve školní družině mohli opět po roce potěšit se zvířátky z Adélčina dvorečku. Moc jsme se na něj těšili. Děti se nejdříve zajímavou a poutavou formou dozvěděly zajímavosti ze života zajíce polního a králíka divokého. Z lesa a pole jsme se společně přenesli na hospodářský dvůr, kde jsme se seznámili s králíkem domácím a připomněli jsme si i další zvířátka ze statku. Největší odměnou a zážitkem byl pro všechny přímý kontakt se zvířátky. Děti si mohly pohladit, nakrmit a pozorovat různé druhy králíků, kuřátka a překvapením bylo malé kůzlátko s roztomilým jehňátkem. Jedna lidová moudrost praví „Nic nečiní člověka lidštějším, než láska ke zvířatům.“ Snad se nám na chvilku podařilo propojit svět lidí se světem zvířat. Během pondělního odpoledne jsme si s celou družinou užili nezapomenutelné chvíle plné zábavy a poznání. Moc děkujeme paní Adélce a těšíme se na další milé prima setkání s ní a jejími zvířátky. Několik fotografií si můžete prohlédnout v Galerii.

Čtvrtý březnový týden jsme ve školní družině přivítali nejenom jaro, ale i policejního nadporučíka Libora Hradce, který mezi nás zavítal ve čtvrtek 23. března. Díky němu jsme měli možnost „pootevřít dveře“ zákulisí policejní práce. A nestačili jsme se divit, co všechno zajímavého jsme se dozvěděli. Tvrdým oříšek bylo pro děti uhodnout, co je nezbytnou pomůckou každého policisty. Nejčastějšími tipy dětí byla pouta. Správná odpověď byla však mnohem jednodušší a po malé nápovědě na to některé děti přišly – obyčejné pero na psaní a kousek papíru. Děti hosta pečlivě poslouchaly a dozvěděly se třeba, jaké by měl mít správný policista charakterové vlastnosti, jaké jsou složky policie či její úloha ve společnosti. Seznámily se s policejní uniformou, výzbrojí a výstrojí. Některé věci si mohly děti prohlédnout a vyzkoušet, což byl opravdu velký zážitek. Např. mít v ruce obušek, chodit v policejní přilbě, obléknout si policejní vestu, připnout si pouta ... Mezi těmito věcmi se na stole blýskaly i dvě medaile. Jednu z nich dostal „náš“ policista za záchranu lidského života a druhou za věrnou a dlouholetou službu. Děti ho na závěr odměnily velkým potleskem. Během besedy jsme také měli možnost na interaktivní tabuli vidět krátkou ukázku policejního zásahu při zadržení nebezpečného pachatele, kterého se sám účastnil i náš pozvaný policista. Bylo to poutavé a akční. Někdo se možná i trochu bál, ale vše dobře dopadlo. V druhé ukázce jsme s napětím sledovali, jakým způsobem může policie zastavit ujíždějícího pachatele v autě. Také velké dobrodružství se šťastným koncem. Celá beseda byla moc zajímavá a přínosná. Moc děkujeme a vážíme si toho, že si pan nadporučík Hradec našel čas a přišel mezi nás. Děkujeme také za propagační materiál, který pro děti přinesl a těšíme se na další setkání. Několik fotografií si můžete prohlédnout v Galerii.